Komunitní centrum

Na zahradě už je pár maminek s menšími dětmi, které drandí na motorkách. Moje nejmladší okamžitě zavelí „houpy“ a tak ji umístím do houpačky a když se spokojeně rozhoupe, můžu si dát kávu.

Starší dítě našlo kamarády ze školky a vaří na písku, tak mám ke kávě i zákusek. Zatímco jednou rukou houpu a druhou jím pískové dobroty, mám čas prohodit pár slov s ostatními návštěvníky zahrady. S maminkama probereme, co se dělo ve školce, jak nám ty malé děti špatně spí a kde je nejlepší cvičení. Kromě chumlu dětí a maminek, se tu potkáváme i s babičkama, které si sem chodí posedět a popovídat stejně jako my. 

Starší dítě už nebaví písek, a tak jde prošmejdit obchůdek. Určitě zase poneseme domů tašku věcí, které nutně potřebuje. Než stihneme odejít, přijde i nejstarší ze školy a má i kamarádku. Hned jdou na prolézačky a další hodinu je nemůžu z Routy dostat.

Zjistila jsem, že večer je opékání buřtů, takže zůstáváme. Ještě zbývá vyřešit přípravu na zítra do školy, a tak vezmu školní dítě do jurty, kde je přeci jen klidněji. Na matraci tu spokojeně spinká jedno miminko, maminka sedí v křesle a čte si knížku. Já zavolám manželovi, ať koupí buřty a dojde za námi, že dnes večeříme v Routě.

 A tak nakonec odcházíme, až když končí program a zahrada se zavírá, a já vím, že zítra ráno tu budeme znovu, protože Bubnování s Janičkou si nemůžeme nechat ujít.