Komunitní centrum

Celkový dojem kazilo vyšlapané místo ve středu zahrady. V létě se z něj zvedal oblak prachu, který neměl problém ulpět na oblečení všech návštěvníků. V předjaří se prach měnil v bláto, které stejně urputně lnulo ke kolům kočárků a botám návštěvníků. A když se v blátě začaly objevovat blátivé pevnosti, které na tvářích matek schopných stavitelů a pracovnic komunitního centra vyvolávaly vše, jen ne nadšení, bylo rozhodnuto. Zahrada potřebuje upravit, zrekonstruovat a hlavně zbavit toho nešťastného blátivého středu.

Povolali se odborníci, navrhovala se řešení, až se dohodla finální podoba rekonstrukce.  Vymyslet, co udělat, nakonec nebylo tak obtížné, ale najít termín, který bude vyhovovat zahradníkům a zároveň příliš neomezí chod Komunitního centra, tak snadné nebylo. Nakonec se využilo Velikonočních svátků, o kterých bývá stejně zavřeno.

15. 3. 2024 se naposledy otevřela zahrada v její neutěšené podobě a 18. 3. 2024 začala rekonstrukce. Najela těžká technika a srovnal se povrch. Postavily se nové širší chodníčky, aby kočárky nebo různé vozíčky nemusely jezdit po trávě a malí motorkáři, pokud přibrzdí, se zvládli vyhnout jeden druhému, aniž by museli vjet na trávník. Původní místo vrstvy bláta se proměnilo v kamínkový povrch a všechno se doladilo novými travními pásy kolem cestiček. Kde jsou pásy, přišla ještě travní semínka, aby byl trávník co nejvíc obnoven. Na pomoc s péčí o trávník se rozvedla voda po zahradě, nově vyvedené kohoutky ocení kromě zalévajících pracovnic i návštěvníci při mytí rukou.

8. 4. 2024 se provizorně otevřelo. První týden se otevřela jen přední část zahrady, aby na druhé půlce měla tráva ještě čas zesílit. 17. 4. 2024 se slavnostně otevřela většina zahrady, jen části se slabší trávou byly ještě chráněny páskou, aby i ta nejslabší tráva pořádně narostla. 

Od 28. 4. 2024 již nebyla na zahradě žádná omezení.

Nově zrekonstruovaná zahrada tak opět láká k návštěvě Komunitního centra a všichni věříme, že se zde budete cítit příjemně.

Klára Hanušová

Nenechte se zmást názvem, i když je program zaměřen především na děti ve věku cca 1-3 roky, vítáni jsou i jejich starší, nebo naopak mladší sourozenci. Celé naše setkání trvá hodinu a půl, ale může pokračovat i déle, záleží pouze na tom, jak moc spěcháte domů.

Nejprve si s dětmi řekneme pár básniček a říkanek propojených s pohybem, zazpíváme si naše oblíbené písničky a poté podle nálady něco vytvoříme nebo si dle libosti pohrajeme. Během programu využíváme i různé zábavné věcičky, třeba padák, balónky, hudební nástroje a mnohé další. 

V druhé části je prostor pro popovídání, výměnu zkušeností maminek, tatínků, babiček nebo třeba čas na to vypít si čaj/kávu.

No a k čemu je to vlastně dobré? 

Děti se postupně a přirozeně socializují ve skupině svých vrstevníků, rozvíjí si řeč, osvojují si základy rytmu a zdokonalují si své pohybové dovednosti. Rodiče nebo prarodiče se mohou radovat z šikovnosti svých ratolestí a navíc se seznámit a posdílet s někým dalším své každodenní slasti i strasti.   

Těšíme se na Vás!

Petra Havlíčková

Na zahradě už je pár maminek s menšími dětmi, které drandí na motorkách. Moje nejmladší okamžitě zavelí „houpy“ a tak ji umístím do houpačky a když se spokojeně rozhoupe, můžu si dát kávu.

Starší dítě našlo kamarády ze školky a vaří na písku, tak mám ke kávě i zákusek. Zatímco jednou rukou houpu a druhou jím pískové dobroty, mám čas prohodit pár slov s ostatními návštěvníky zahrady. S maminkami probereme, co se dělo ve školce, jak nám ty malé děti špatně spí a kde je nejlepší cvičení. Kromě chumlu dětí a maminek, se tu potkáváme i s babičkami, které si sem chodí posedět a popovídat stejně jako my. 

Starší dítě už nebaví písek, a tak jde prošmejdit obchůdek. Určitě zase poneseme domů tašku věcí, které nutně potřebuje. Než stihneme odejít, přijde i nejstarší ze školy a má i kamarádku. Hned jdou na prolézačky a další hodinu je nemůžu z Routy dostat.

Zjistila jsem, že večer je opékání buřtů, takže zůstáváme. Ještě zbývá vyřešit přípravu na zítra do školy, a tak vezmu školní dítě do jurty, kde je přeci jen klidněji. Na matraci tu spokojeně spinká jedno miminko, maminka sedí v křesle a čte si knížku. Já zavolám manželovi, ať koupí buřty a dojde za námi, že dnes večeříme v Routě.

 A tak nakonec odcházíme, až když končí program a zahrada se zavírá, a já vím, že zítra ráno tu budeme znovu, protože Bubnování s Janičkou si nemůžeme nechat ujít.