Vítejte na našem blogu, kde Vám budeme přinášet články z projektů a aktivit, kterými se v RC Routa zabýváme. Podělíme se s Vámi o autentické příběhy z oblasti náhradní rodinné péče a o další zajímavá témata.
Záleží nám ale také na tom, co zajímá Vás. Proto budeme rádi, pokud nám napíšete, jaký obsah byste na blogu uvítali.
Embedded Files
Komunitní centrum a Dobročinný obchůdek oslavily 10 let
Komunitní centrum a Dobročinný obchůdek oslavily 10 let
9. 9. 2026 KOMUNITNÍ CENTRUM - ZAHRADA
Deset let. Spousta krásných setkání, rozhovorů, dětského smíchu, nových přátelství, společných zážitků. A také práce, která často není na první pohled vidět. V úterý 8. září jsme proto na zahradě Rodinného centra ROUTA měli pořádný důvod k oslavě. Komunitní centrum a Dobročinný obchůdek oslavily deset let.
A protože ROUTA byla vždycky především místem pro lidi, slavili jsme samozřejmě společně. Odpoledne se zahrada zaplnila dětmi i dospělými, známými tvářemi i těmi, kteří k nám třeba zavítali poprvé. Otevřeli jsme také dveře do zázemí ROUTY a nechali návštěvníky nahlédnout tam, kde během roku vznikají naše aktivity a kde se odehrává velká část každodenního života centra.
O zábavu rozhodně nebyla nouze. Děti se pustily do výtvarných dílen a soutěží, dospělí i děti si užili módní přehlídku Dobročinného obchůdku. Bubnovalo se, točila se cukrová vata a nechybělo ani něco, bez čeho by správná zahradní oslava nebyla úplná – oheň, buřty a společné posezení.
Desetiny ale nejsou jen tak ledajaké narozeniny, a tak došlo i na překvapení. Na oslavu dorazil krásný narozeninový dort, který k takovému jubileu zkrátka patří. A nezůstal jen na ozdobu, pochutnali si na něm malí i velcí a do posledního kousku se po něm jen zaprášilo.
Deset let ale není jen počet svíček na narozeninovém dortu. Jsou to především lidé, kteří centrem za tu dobu prošli. Rodiny, děti, senioři, dobrovolníci, kolegové, lektoři, návštěvníci obchůdku, podporovatelé i všichni ti, kteří se někdy zastavili třeba jen na chvíli. Každý z nich tady zanechal malý kousek svého příběhu.
A právě proto pro nás byla tahle oslava tak důležitá. Mohli jsme se na chvíli zastavit, ohlédnout se za tím, co všechno za tu dobu vzniklo, a hlavně být zase spolu.
Děkujeme všem, kteří ty uplynulé roky šli kus společné cesty s námi. A také všem, kteří se teprve přidávají.
Protože deset let je krásný důvod k oslavě. Ale rozhodně ne důvod končit. Jedeme dál. ❤️
Tým Rodinného centra ROUTA
Pustit dítě z ruky neznamená přestat ho chránit
O důvěře, prevenci, bezpečí dětí a dětském certifikátu
3. 9. 2026 RODINA V OBTÍŽNÉ SITUACI - SAS
Když dítě začíná chodit na kroužek, jde poprvé na trénink nebo odjíždí na tábor, řešíme spoustu praktických věcí. Co si má vzít, kdo ho vyzvedne, kdy se vrátí. A někde vzadu v hlavě máme ještě jednu otázku: Bude tam v bezpečí?
Většinou věříme, že ano. Věříme lidem, kterým dítě svěřujeme, a doufáme, že organizace má vše potřebné nastavené.
Od 1. ledna 2027 k tomu přibude další pojistka – takzvaný dětský certifikát. Jde o zvláštní výpis z Rejstříku trestů pro lidi, kteří mají s dětmi pravidelný a přímý kontakt. U některých závažných trestných činů totiž může být odsouzení po čase zahlazeno a v běžném výpisu se už nemusí objevit.
Nová pravidla mají zajistit, aby některé takové informace zůstaly důležité i pro práci s dětmi. Je to důležitá změna. Bezpečí dítěte ale nezačíná ani nekončí u jednoho výpisu.
Pokud je to možné, zkuste se osobně potkat s lidmi, kterým své dítě svěřujete. Ptejte se, jak s dětmi pracují, jak řeší konflikty nebo co dělají, když dítě něco nechce. Z jednoho setkání člověka samozřejmě dokonale nepoznáme, ale můžeme si všimnout věcí, které z internetu nebo papíru nevyčteme. Jak mluví o dětech, jak reaguje na otázky nebo jak přemýšlí o jejich hranicích. A pokud vám něco nesedí, je v pořádku se ptát dál nebo hledat jinou možnost.
Stejně důležitý je ale vztah, který máme s dítětem doma. Dítě potřebuje vědět, že se může svěřit i s něčím nepříjemným, trapným nebo děsivým. Že se nebudeme zlobit, že mu uvěříme a že mu pomůžeme. Mluvme s dětmi i o situacích, které se jim mohou stát – když se jim někdo posmívá, nutí je do něčeho, co nechtějí, nerespektuje jejich „ne“ nebo jim řekne, že o něčem nesmí nikomu říct.
Nemusíme děti strašit. Potřebují především vědět:
„Máš právo říct NE. A když se něco stane, můžeš mi to říct.“
Jenže co když zrovna nejste spolu? Dítě je na táboře, škole v přírodě, soustředění nebo jiném pobytu a telefon nemusí mít u sebe. I proto může být užitečné domluvit si předem jednoduché heslo, které bude platit vždy a všude. Jedno obyčejné slovo nebo věta, která znamená: „Něco není v pořádku. Potřebuji, abys pro mě přijel/a.“ Dítě nemusí dlouze vysvětlovat, co se stalo. Pokud se dostane k telefonu, může heslo říct nebo napsat. Pokud telefon nemá, může ho říct například vedoucímu, učiteli nebo jinému dospělému a požádat ho, aby vám zavolal. Důležité je, aby oba věděli, co heslo znamená. A především, co bude následovat: když dítě heslo použije, přijedete. Bez zlobení a výčitek. Nejdříve zajistíme, aby bylo dítě v bezpečí. Co se stalo a jak to budeme řešit, můžeme probrat potom. Taková dohoda není o tom děti strašit nebo jim říkat, že se jim na pobytu určitě něco stane. Je to podobné jako domluvit si místo, kde se sejdeme, kdybychom se ztratili. Dítě prostě ví, že existuje cesta, jak si říct o pomoc, i když zrovna nemůže být s rodičem v přímém kontaktu.
Dětský certifikát je jednou z pojistek, které mohou pomoci chránit děti. Tou nejdůležitější je ale bezpečný a důvěrný vztah mezi dítětem a rodičem, díky kterému se dítě nebojí říct si o pomoc.
Chcete vědět více?
Praktické informace o dětském certifikátu najdete na www.detsky-certifikat.cz.
Článek vychází z informací Ministerstva spravedlnosti a zákona č. 270/2025 Sb. Nová úprava pro práci s dětmi nabývá účinnosti 1. ledna 2027. (msp.gov.cz)
Bc. Jana Krejčí
Kontrolující chování u dítěte v pěstounské péči
Kontrolující chování u dítěte v pěstounské péči
14. 8. 2026 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE
Alice přišla do rodiny ve třech letech. Pěstouni již měli zkušenost s přijetím dítěte, přesto to byl pro ně v něčem náraz do zdi. Alice potřebovala mít pod kontrolou naprosto všechno.
Alice
Před každým jídlem se ujišťovala, jestli bude další jídlo. Každou větu začínala důrazným a hlasitým „Hele…”. Když rodina hrála Člověče, nezlob se!, Alice nejraději za všechny házela kostkou i posouvala figurky. Na většinu požadavků reagovala vztekem, agresí. Její chování se postupně stupňovalo. V pubertě častovala pěstouny sprostými slovy, mlácení dveří a házení věcmi bylo na denním pořádku. Každou hranici pečlivě testovala. Jakoby se neustále ujišťovala, že má svůj život pod kontrolou. A také, že i když se bude chovat maximálně zle, pěstouni ji přesto neopustí. Vyčerpané z toho byly trvale obě strany. Alice nikdy nedokázala spočinout, vydechnout, její nervová soustava jí to nedovolila. Žila v trvalém boji. S pěstouny, kamarády, ale nejvíc sama se sebou. Bojovala, aby chránila sama sebe, ale zároveň tím od sebe všechny odháněla. Podobné chování vidíme u dětí v náhradní rodinné péči velmi často. Víme ale, čím je způsobené, a co je ještě důležitější, jak dítěti (a náhradním rodičům) pomoci?
Alice v raném dětství zažila několik situací, kdy byla ponechána o samotě. A i tehdy, kdy se o ni někdo staral, nebyla vždycky péče pozorná a nereagovala na její potřeby. Velmi brzy se naučila, že se o ni dospělí nepostarají. Takové zkušenosti jsou pro traumatizované děti velmi typické. Pojďme se nyní podívat na možné příčiny kontrolujícího chování obecně.
Příčiny kontrolujícího chování
Potřeba bezpečí - jednou ze základních lidských potřeb je potřeba bezpečí. Dítě, které v raném dětství zažilo chaos, zanedbávání, nedostatečnou péči, dítě, jehož potřeby nebyly dostatečně naplňovány, si vytvoří kontrolující chování jako obranný mechanismus k přežití. Musí se postarat o sebe mnohem dříve, než bylo adekvátní. Ve chvíli, kdy přejde do bezpečného prostředí nové rodiny, přestane být tento obranný mechanismus funkční, ale tělo a mysl dítěte ho neumějí opustit. Nikdy nedokáže zcela důvěřovat, zcela spočinout.
Porucha citové vazby - dítě nemělo často možnost vytvořit si pevnou a zdravou citovou vazbu k pečující osobě. Důvodem mohla být skutečnost, že se pečující osoby často střídaly (např. v ústavní péči), nebo pečující osoba nedokázala dostatečně naplňovat potřeby dítěte v jeho raném období, v horším případě dítě přímo ohrožovala. Pouze zdravá citová vazba je základem důvěry dítěte v blízké lidi, v okolní svět. Ani další vztahy pro dítě nejsou dostatečně bezpečné a neustále je svým chováním může testovat. Někde hluboko v něm stále může být strach z opuštění.
Reakce na trauma - v neposlední řadě je chování dítěte přímým důsledkem traumatu. Pokud zde mluvíme o traumatu, vnímáme ho jako reakci na událost, která byla pro dítě přemáhající, zahlcující, a které se nemohlo bránit. Trauma se vpisuje nejen do duše, ale také do těla dítěte a nadále ovládá jeho chování a prožívání. Odborníci popisují obvykle tři typické reakce na traumatické události. Útok, útěk a zamrznutí. Tyto reakce pak rozpoznáváme u traumatizovaných dětí dlouhodobě. U dětí s kontrolujícím chováním převažuje útok. Útok je často vyvolán podnětem, který může pro ostatní být marginální nebo zcela neviditelný. Představme si porouchané čidlo na kouř, které spustí vodu i v případě, že si někdo ve vedlejší místnosti zapálí svíčku. Takto funguje nervový systém traumatizovaného dítěte. Jeho nervová soustava je trvale nabuzená a spustí poplach u podnětů, kterých si jeho náhradní rodiče ani nevšimnou nebo je nepovažují za důležité.
Narušení autonomie - dítě vyrůstající v náhradní rodině zažilo nezřídka již několik důležitých změn prostředí, stěhování a střídání pečujících osob. Většinou se k tomu navíc nemohlo vyjádřit. Kontrolující chování tak pro něj znamená, že má alespoň něco pod kontrolou.
Projevy kontrolujícího chování
Jak se kontrolující chování projevuje? Dítě se snaží rozhodovat nejen o sobě, ale i o svém nejbližším okolí. Rozkazuje, manipuluje. Dalším projevem je testování hranic. Náhradní rodiče často cítí, že se dítě snaží je svým chováním zahnat, tlačí na hranu, snaží se záměrně vyvolat hněv rodičů. Může sprostě nadávat, někdy fyzicky útočit nebo házet s věcmi. Neposlouchá ani základní pokyny. Ve skutečnosti se dítě snaží ujistit, že ho rodiče neopustí, i když se chová příšerně. Traumatizované dítě také často ověřuje, zda jsou zajištěny základní potřeby. Kontroluje, zda je v lednici dost jídla, starší děti nezřídka kontrolují i úhradu energií. Může si také jídlo hromadit.
Co s tím?
Jak již bylo zmíněno, popsané chování je nesmírně vyčerpávající pro všechny zúčastněné. Náhradní rodiče někdy popisují, že se cítí jako na minovém poli. Nikdy nevíte, kdy mina vybuchne. Jen zcela jistě víte, že k tomu dříve či později dojde. Celá rodina žije v trvalém sevření, úzkostech. A vyčerpávající je tato situace také pro dítě, které žije ve stálém stresu a napětí.
Jak je možné dítěti a celé rodině pomoci? Co dělat, pokud dítě vykazuje kontrolující chování? Je poctivé říci, že rychlé a účinné řešení neexistuje a je také možné, že v některých případech přes veškerou snahu ke zlepšení nedojde. Přesto ale existují způsoby, jak dítě podpořit a pomoci mu k uzdravování.
Pomoc na úrovni rodiny - důležité je, aby náhradní rodiče porozuměli důvodům chování dítěte, tedy především tomu, že dítě nedělá „naschvály” a neubližuje záměrně. Náhradní rodiče mohou pomoci dítěti, aby zažilo bezpečí. V praktické rovině pomáhá vytváření rituálů, strukturovaného průběhu dne, zajištění stabilního místa (např. stále stejné místo u stolu, postel apod.).
Největší pocit bezpečí ale mohou zajistit dítěti sami náhradní rodiče tím, že vytvoří klidné a jisté výchovné prostředí. Je vhodné vyvarovat se křiku, nepředvídatelného chování a samozřejmě fyzických trestů. Naopak můžeme dítěti nabídnout bezpečnou náruč, klidný hlas a to i v situacích, kdy je dítě pod vlivem silných negativních emocí. Když se dítě dostane do stavu ohrožení, úzkosti nebo vzteku, seberegulace (schopnost uklidnit se sám) u něj nefunguje. Dospělý v tu chvíli může svůj vlastní, klidný a regulovaný nervový systém jako „vnější kotvu“. Říkáme tomu „spoluregulace”.
Dítě potřebuje také zažívat jasné a srozumitelné hranice pro jeho chování. Zároveň je vhodné dát dítěti možnost kontroly v bezpečném rámci. Rodič může např. nabídnout volbu mezi dvěma jídly nebo nechat dítě vybrat, jestli si vyčistí zuby před pohádkou, nebo až po ní. Tím má dítě možnost o sobě rozhodovat, ale také je zajištěn jeho pocit bezpečí a podpory ze strany dospělého. Narušená vztahová vazba lze uzdravit zase jen vztahem. Tentokrát jistým, stabilním, předvídatelným, plným společných pozitivních zážitků. Péče o dítě s kontrolujícím chováním je zároveň nesmírně vyčerpávající. Je proto důležité, aby si rodiče vytvořili kolem sebe podpůrnou síť lidí, kteří jednak zajistí péči o dítě tak, aby si rodiče mohli občas odpočinout, a kteří také podpoří rodiče v jejich náročné roli (přátelé, rodina, terapeut, klíčový pracovník).
Pomoc na úrovni terapie - nezastupitelnou roli v uzdravování hrají zcela jistě terapie. Některé z nich můžeme dítěti nabídnout i ve velmi útlém věku. Patří mezi ně např. terapie hrou, terapie hliněného pole, arteterapie, “sandtray terapie” neboli terapie v písku. Stále více se mluví o tzv. somatic experience terapii, která je zaměřená na to, jak se trauma zapsalo do těla člověka. Vztahová vazba mezi dítětem a pečující osobou lze podpořit např. prostřednictvím terapie citové vazby nebo Dyadické vývojové psychoterapie, která je zaměřená přímo na vztah rodič-dítě pracující s postojem PACE (hravost, akceptace, zvědavost, empatie). Výčet terapií není samozřejmě úplný a je vždy vhodné hledat společně s terapeuty vhodnou formu pro konkrétní dítě.
Má to smysl
Mohlo by se zdát, že cesta k uzdravení je nekonečná a nepřekonatelná. Každá chvíle, kdy dítě zažije přijetí a jistotu, se ale zapisuje do jeho duše a těla jako nový pocit bezpečného domova. A v tom je hluboký smysl náhradního rodičovství.
Mgr. Jana Luhanová, DiS., odborná garantka projektu Routa náhradním rodinám
Page updated
Report abuse