Možná to zní humorně, ale pro děti v devátých třídách je tento pocit naprosto reálný. Tlak ze strany školy, rodičů, spolužáků i celé společnosti je v tuto chvíli enormní. Jak toto období přežít a nezbláznit se? Tuto otázku si dnes klade většina dětí i jejich rodičů. Do zkoušek zbývá zhruba měsíc. Na radikální drcení látky už je pozdě – někdo dřel měsíce, jiný tomu dal méně. Teď je ale čas na jiný druh přípravy.
Tady je náš „návod“, jak náročné týdny ustát s chladnou hlavou a bez následků na psychice. Jak udržet domácí pohodu (a nepřidělávat si vrásky) Často v dobré víře děláme věci, které stres dítěte jen násobí. Zkuste letos tuhle strategii:
Změňte slovník: „Když“ místo „Až“. Místo katastrofických scénářů typu „Až tě nevezmou...“ mluvte v možnostech. „Když to vyjde, bude to super. Když ne, najdeme jinou cestu.“ Tento drobný rozdíl dává dítěti pocit, že svět má i nouzový východ.
Omezte kontrolní otázky. Víme, že vás to pálí, ale otázka „Už ses dneska učil?“ položená pětkrát za odpoledne funguje jako spolehlivá rozbuška. Zkuste se raději zeptat: „Potřebuješ s něčím pomoct, nebo chceš mít dneska od učení klid?“
Ošetřete sami sebe (rodičovský „time-out“). Emoce jsou nakažlivé. Pokud cítíte úzkost, neřešte ji s dítětem. Najděte si svůj ventil – jděte si zaběhat, zavolejte kamarádce, nebo si prostě zanadávejte v autě. Dítě potřebuje vidět, že vy jste ten „dospělý“, který situaci ustojí.
Oceňujte proces, ne výsledek. Místo bodů z testů oceňte snahu. „Vidím, že ses na tu matiku dneska fakt soustředil, to je skvělý přístup.“ Snižuje to strach z konečného verdiktu.
Plán B jako lék na strach. Největší stres plyne z neznáma. Sedněte si spolu v klidné chvíli a řekněte si: „Hele, i kdyby to nevyšlo, existují další kola a jiné školy. My tě v tom nenecháme.“ Jakmile má strach konkrétní obrysy, přestává být tak děsivý.
Nemusíte na to být sami. Možná máte pocit, že musíte být učitelem, psychologem i koučem v jednom. Ale pravdou je, že vaše dítě teď nejvíc potřebuje parťáka. Někoho, kdo mu věří, i když se mu zrovna klepou ruce nad testem. Pokud cítíte, že je toho na vás moc, v RC Routa jsme tu pro vás:
Pro teenagery je tu klub Plejs: Nízkoprahový klub (NZDM) je bezpečné místo, kde si o tom všem můžou děcka pokecat s někým, kdo není rodič ani učitel. Naši pracovníci v Plejsu s nimi stres rozeberou a v případě potřeby je propojí s odborníky.
Pro celou rodinu je tu SAS: Pokud se u vás doma kvůli přijímačkám atmosféra dá krájet, naše Sociálně aktivizační služba (SAS) tu je pro vás. Pomůžeme vám najít cestu, jak tohle období doma přežít v klidu, a také vás nasměrujeme na specialisty.
Co když to opravdu nevyjde? Tohle je ten největší strašák. Ale věřte nám – život tím nekončí. I kdyby se stalo, že se vaše dítě v prvním kole nikam nedostane, pomůžeme vám:
Zorientovat se v dalších kolech přijímacího řízení.
Společně najít školy, které mají volná místa.
Podpořit vás v celém administrativním kolotoči.
Dokážeme poradit i v situaci, kdy se dítě nedostane do žádné školy a na SŠ tedy tento rok nenastoupí.
Pamatujte, že žádná známka z testu neurčuje hodnotu vašeho dítěte. Neúspěch u přijímaček není selhání, je to jen nečekaná zatáčka na cestě, kterou vám pomůžeme vybrat. Máte pocit, že se doma „zblázníte“? Ozvěte se nám do Plejsu nebo do SAS, rádi vás tímto obdobím provedeme.
Barbora Schejbalová Žáčková, DiS.
