Nízkoprahový klub PLEJS

Máme fotbálek, deskové hry i místo na přípravu do školy. Ale hlavně tým lidí, kteří

naslouchají. PLEJS není herna. Je to odborná služba, kde má každý mladý hlas

váhu a kde se snažíme dětem a mladým lidem pomáhat s tím, co je trápí. Ať už jde

o neshody doma, potíže ve škole, nebo věci, které se těžko říkají nahlas.

Fungujeme na dvou místech, v Brandýse nad Labem–Staré Boleslavi a v

Čelákovicích. A začátek roku 2026 byl pěkně živý.

PLEJS Brandejs měl od ledna do dubna otevřeno 33x a do klubu přišlo celkem 171

návštěv. Za těmi návštěvami stálo 41 různých dětí a mladých lidí. Nejvíc nových tváří

jsme přivítali v březnu.

Jenže PLEJS není jen klub se zavřenými dveřmi. Naši pracovníci strávili v terénu,

na ulicích Brandýsa, na střední zemědělské škole i na místní základní škole, celkem

přes 29 hodin. Potkali přitom 88 dětí a mladých lidí, se kterými by se jinak možná

vůbec nesetkali. Někdy to bylo náhodně setkání na lavičce, jindy předem domluvená

schůzka nebo návštěva ve škole. Terén je pro nás důležitý Ne každý si totiž sám od

sebe přijde zaklepat.

PLEJS CzeLA otevřel ve stejném období 34x a do klubu přišlo celkem 463 návštěv

od 91 různých dětí a mladých lidí. Průměrně klubem prošlo kolem 13 lidí denně. Od

března se ale stále častěji ukazuje, že zájem o PLEJS v Čelákovicích přesahuje to,

co jsme schopni pojmout. Za první čtyři měsíce roku jsme museli 55x někoho

požádat, aby přišel jindy. Každé takové odmítnutí nás mrzí, protože víme, že za ním

stojí člověk, který přišel, protože potřeboval. A to je pro nás ten nejsilnější důkaz

toho, že PLEJS v Čelákovicích smysl rozhodně má.

Také v Čelákovicích pracovníci tráví hodně času mimo klub. Na ulicích města, na

střední odborné škole i při domluvených schůzkách v terénu strávili celkem přes 79

hodin a potkali 150 dětí a mladých lidí. I tady platí: čekáme na setkání, ale zároveň

jdeme vstříc.

Celkem jsme za tyto čtyři měsíce potkali 128 různých dětí a mladých lidí ze dvou

měst. 4 z nich zavítaly do obou poboček. Někdo přišel jednou, někdo se vrací

pravidelně. Každopádně jsme rádi za každého z nich.

Pokud vás PLEJS zajímá, ať už jste rodič, učitel, nebo prostě chcete vědět, co se

ve vašem okolí děje, mrkněte na www.rc-routa.cz/plejs nebo nám napište na

plejs@rc-routa.cz.

Bc. Jana Krejčí, pracovnice v sociálních službách

Na webu DigiRozhledna najdete přehledně zpracovaná témata, která dnes řeší téměř

každá rodina. Dozvíte se, jak fungují sociální sítě, online hry nebo videa, ale také jaká

rizika s nimi mohou souviset – například nadměrné používání, kyberšikana nebo

nevhodný obsah. Velkou výhodou je, že informace nejsou jen teoretické – najdete tu

konkrétní tipy z praxe, které můžete hned vyzkoušet doma.

Zajímavou součástí webu je i tzv. „naučná stezka digitální krajinou“, která vás

provede různými oblastmi digitálního života dětí krok za krokem. Pomáhá pochopit,

kde se dítě „pohybuje“, co tam zažívá a na co si dát pozor.

Pro rodiče je k dispozici také „KPZ“ (krabička první záchrany) – přehled praktických

rad a doporučení, které se hodí ve chvíli, kdy si nevíte rady. Například jak reagovat na

konflikt kvůli mobilu, jak začít nastavovat pravidla nebo jak otevřít citlivé téma.

A myslelo se i na děti – pro ně je připraveno „GPS“, které je učí orientovat se v online

prostředí bezpečněji a zodpovědněji, přiměřeně jejich věku.

Pokud chcete jít ještě víc do praxe, dobře poslouží aplikace DigiNavigátor. Ta funguje

jako průvodce, který vás krok za krokem provede konkrétními situacemi. Nabízí

krátké, srozumitelné návody – například co dělat, když dítě tráví příliš času u

obrazovky, jak řešit konflikty kolem mobilu nebo jak nastavit zdravé hranice.

Výhodou je, že ji můžete otevřít kdykoliv, když zrovna řešíte konkrétní problém.

Za projektem stojí tým českých odborníků z oblasti psychologie, pedagogiky a

adiktologie, kteří se dlouhodobě věnují tématu digitálního chování dětí. Informace

tak vycházejí z výzkumů i praxe a jsou podané tak, aby jim rozuměl opravdu každý

rodič.

Co si z toho odnést? Digitální svět dnes k dětem patří a úplně se mu vyhnout nejde.

Mnohem důležitější je naučit se v něm společně orientovat, mluvit o něm a hledat

rovnováhu. A právě s tím mohou DigiRozhledna a DigiNavigátor pomoci.

Podívejte se na: https://digirozhledna.cz/

Možná zjistíte, že v tom nejste sami – a že řešení může být jednodušší, než se zdá.

#PLEJS #rodičovství #digitálnísvět #bezpečnéděti

Mgr. Lenka Horváthová, vedoucí sociální služby

Možná to zní humorně, ale pro děti v devátých třídách je tento pocit naprosto reálný. Tlak ze strany školy, rodičů, spolužáků i celé společnosti je v tuto chvíli enormní. Jak toto období přežít a nezbláznit se? Tuto otázku si dnes klade většina dětí i jejich rodičů. Do zkoušek zbývá zhruba měsíc. Na radikální drcení látky už je pozdě – někdo dřel měsíce, jiný tomu dal méně. Teď je ale čas na jiný druh přípravy. 

Tady je náš „návod“, jak náročné týdny ustát s chladnou hlavou a bez následků na psychice. Jak udržet domácí pohodu (a nepřidělávat si vrásky) Často v dobré víře děláme věci, které stres dítěte jen násobí. Zkuste letos tuhle strategii: 

• Změňte slovník: „Když“ místo „Až“. Místo katastrofických scénářů typu „Až tě nevezmou...“ mluvte v možnostech. „Když to vyjde, bude to super. Když ne, najdeme jinou cestu.“ Tento drobný rozdíl dává dítěti pocit, že svět má i nouzový východ. 

• Omezte kontrolní otázky. Víme, že vás to pálí, ale otázka „Už ses dneska učil?“ položená pětkrát za odpoledne funguje jako spolehlivá rozbuška. Zkuste se raději zeptat: „Potřebuješ s něčím pomoct, nebo chceš mít dneska od učení klid?“ 

• Ošetřete sami sebe (rodičovský „time-out“). Emoce jsou nakažlivé. Pokud cítíte úzkost, neřešte ji s dítětem. Najděte si svůj ventil – jděte si zaběhat, zavolejte kamarádce, nebo si prostě zanadávejte v autě. Dítě potřebuje vidět, že vy jste ten „dospělý“, který situaci ustojí. 

• Oceňujte proces, ne výsledek. Místo bodů z testů oceňte snahu. „Vidím, že ses na tu matiku dneska fakt soustředil, to je skvělý přístup.“ Snižuje to strach z konečného verdiktu. 

• Plán B jako lék na strach. Největší stres plyne z neznáma. Sedněte si spolu v klidné chvíli a řekněte si: „Hele, i kdyby to nevyšlo, existují další kola a jiné školy. My tě v tom nenecháme.“ Jakmile má strach konkrétní obrysy, přestává být tak děsivý. 

Nemusíte na to být sami. Možná máte pocit, že musíte být učitelem, psychologem i koučem v jednom. Ale pravdou je, že vaše dítě teď nejvíc potřebuje parťáka. Někoho, kdo mu věří, i když se mu zrovna klepou ruce nad testem. Pokud cítíte, že je toho na vás moc, v RC Routa jsme tu pro vás: 

• Pro teenagery je tu klub Plejs: Nízkoprahový klub (NZDM) je bezpečné místo, kde si o tom všem můžou děcka pokecat s někým, kdo není rodič ani učitel. Naši pracovníci v Plejsu s nimi stres rozeberou a v případě potřeby je propojí s odborníky. 

• Pro celou rodinu je tu SAS: Pokud se u vás doma kvůli přijímačkám atmosféra dá krájet, naše Sociálně aktivizační služba (SAS) tu je pro vás. Pomůžeme vám najít cestu, jak tohle období doma přežít v klidu, a také vás nasměrujeme na specialisty. 

Co když to opravdu nevyjde? Tohle je ten největší strašák. Ale věřte nám – život tím nekončí. I kdyby se stalo, že se vaše dítě v prvním kole nikam nedostane, pomůžeme vám: 

• Zorientovat se v dalších kolech přijímacího řízení. 

• Společně najít školy, které mají volná místa. 

• Podpořit vás v celém administrativním kolotoči. 

• Dokážeme poradit i v situaci, kdy se dítě nedostane do žádné školy a na SŠ tedy tento rok nenastoupí.

Pamatujte, že žádná známka z testu neurčuje hodnotu vašeho dítěte. Neúspěch u přijímaček není selhání, je to jen nečekaná zatáčka na cestě, kterou vám pomůžeme vybrat. Máte pocit, že se doma „zblázníte“? Ozvěte se nám do Plejsu nebo do SAS, rádi vás tímto obdobím provedeme.

Barbora Schejbalová Žáčková, DiS.

U nás v RC ROUTA se zaměřujeme na komunitní a přátelské prostředí, které je ideální pro ty, kdo hledají pro své děti rodinný přístup a bezpečné zázemí. Naše aktivity jsou navrženy tak, aby děti trávily čas smysluplně, v kolektivu vrstevníků a pod dohledem lidí, kteří mají k dětem i regionu blízký vztah. Jsme tu pro vás jako stabilní partner pro jarní i letní období.

Nízkoprahový klub PLEJS nezahálí ani během prázdnin. Máme otevřeno i během jarního volna a pro své klienty organizujeme během léta oblíbený PLEJS Camp. Ten nabízí dobrodružství a prostor pro smysluplné trávení volného času v partě, kterou mladí lidé znají, a v prostředí, kterému důvěřují. Je to ideální cesta, jak zajistit, aby dospívající netrávili prázdniny jen „na mobilu“ nebo na ulici, zatímco vy jste v práci.

Pokud jako rodiče cítíte, že je zajištění prázdninového programu nad vaše síly – ať už organizačně, nebo finančně – jsou tu pro vás naše Sociálně aktivizační služby (SAS). Naši pracovníci vám pomohou jako průvodci celým procesem. Pomůžeme vám s výběrem vhodného programu, asistujeme při vyplňování přihlášek a společně s vámi se podíváme na možnosti financování, jako jsou nadační příspěvky, příspěvky od zdravotních pojišťoven (často ve výši 500–1500 Kč) či čerpání z FKSP. Cílem SAS je, aby i děti ze znevýhodněného prostředí mohly zažít plnohodnotné prázdniny a vy jste mohli v klidu plnit své pracovní povinnosti.

Když tábory nestačí, nastupuje „Babičkovské komando“. Babičky a dědové jsou prázdninový pilíř, který doporučujeme zapojit zejména do krátkých jarních prázdnin, aby vám zbyla dovolená na léto. Pokud vlastní prarodiče nemáte, nezoufejte – často skvěle funguje sousedská výpomoc nebo „rotace rodin“, kdy se několik sousedů střídá v hlídání skupinky dětí.

Rada na závěr: Jarní prázdniny jsou za dveřmi a letní termíny se plní rychle. Nečekejte na poslední chvíli a přijďte se k nám poradit nebo se včas informovat o našich programech. Vaše pracovní klidná hlava za to stojí!

Za chvíli už máma drží telefon a mluví s pracovnicí klubu.

„Dobrý den, mohla byste mi vysvětlit, co vlastně ten váš PLEJS je? Syn na mě naléhá, že chce jít dovnitř, ale já bych ráda věděla, co tam vlastně děláte.“

Pracovnice vlídně odpovídá: „PLEJS je nízkoprahový klub pro děti a mladé lidi. Nabízíme bezpečný prostor, kde mohou trávit čas, najít podporu a zapojit se do různých aktivit.“

„A co to znamená nízkoprahové?“ zajímá se máma.

„Nízkoprahové znamená, že služba je dostupná pro každého mladého člověka, který k nám přijde. Nemusí se předem hlásit, vyplňovat složité papíry ani něco platit. Snažíme se, aby naše služby byly co nejvíce přístupné a jednoduché.“

Tonda, který poslouchá na hlasitém odposlechu, se ptá: „A můžu si tam teda hrát?“

„Můžeš si zahrát hry nebo se zapojit do aktivit, ale nejsme herna,“ vysvětluje pracovnice. „Je to místo, kde se můžeš cítit bezpečně, najít podporu, když si nevíš rady, a třeba se i naučit něco nového. Například teď v létě plánujeme výlety – koupání v Poděbradech, poznávání zajímavých míst nebo setkání s inspirativními lidmi, jako jsou mineralogové.“

„To zní fajn!“ zamumlá Tonda. „A co když se mi tam nebude líbit?“

„Nikdo tě nenutí zůstávat. Naše služba je dobrovolná a každý má možnost si nejdřív vše vyzkoušet. Můžeš přijít jen tak okouknout, co tě zaujme,“ povzbuzuje ho pracovnice.

Máma poslouchá, ale při posledních slovech pracovnice se zarazí. „Víte, když o tom tak mluvíte... vlastně bych potřebovala poradit, co s Tondou. Poslední dobou je doma pořád na mobilu, nechce si s nikým povídat, a mě už nenapadá, jak na něj. Mohla bych s vámi něco probrat?“

Pracovnice odpovídá vlídně: „Samozřejmě. Ráda vám pomůžu. Domluvme si schůzku, kde si vše v klidu projdeme. Tonda může do PLEJSu přijít kdykoliv v otevírací době, podívat se, jestli se mu u nás bude líbit, a odejít, kdykoliv bude chtít. Klub je otevřený všem, ale návštěvníci si u nás za sebe zodpovídají sami. Mohla byste třeba tento čtvrtek ve 12 hodin?“

Máma se zamyslí a přikývne. „To zní dobře. Čtvrtek mi vyhovuje. Takže Tonda může přijít hned, jak bude mít čas, a já si mezitím popovídám s vámi.“

„Přesně tak,“ odpoví pracovnice. „Budu se na vás těšit.“

Máma a Tonda nakonec do PLEJSu opravdu zašli. Tonda se zapojil do tvoření, vyzkoušel různé hry a pokecal s pracovníky. Nakonec odcházel s tím, že se brzy vrátí. Maminka mezitím zjistila, že PLEJS je mnohem víc než jen místo na trávení času – je to prostor, kde mladí lidé mohou růst, získat podporu a objevovat nové příležitosti.

A co všechno PLEJS dětem a mladým lidem nabízí?

●      Bezpečné prostředí, kde mohou být sami sebou, odpočívat nebo si zahrát.

●      Možnost svěřit se a popovídat si, když je něco trápí.

●      Pomoc se školou, vztahy nebo náročnými situacemi.

●      Zábavné aktivity, výlety a příležitost poznat nové přátele.

●      A to všechno zdarma, bez nutnosti registrace nebo hodnocení.

Děti se u nás můžou zastavit kdykoliv, objednání netřeba. Rodiče u nás rádi přivítáme taky, jen prosíme, dejte nám předem vědět, ať si na vás můžeme v klidu udělat čas. Najdete nás v Čelákovicích na adrese Stankovského 1650 (vchod z ulice Na Stráni) nebo ve Staré Boleslavi (Na Dolíku 53). Sledujte nás na webu rc-routa.cz  nebo nám zavolejte na 608 873 926. Těšíme se na vás!

Mgr. Lenka Horváthová, vedoucí sociální služby

Pokud jsme v terénu, pravděpodobně nás od normálních lidí nepoznáte – zkrátka dva kolemjdoucí s batohy na zádech. Když se zastavíme a debatujeme s mobilem v ruce, pravděpodobně se s někým domlouváme přes Instagram. Jako jednou. Míříme do Houšťky, když na instagramu zabliká zpráva. Kdosi prosí, zda můžeme být za půl hodiny na plácku. Je to štreka, tak vyrážíme hned.

Při příchodu vidíme hlouček různě starých teenagerů. „Hele, už jsou tu,“ zaslechneme útržek rozhovoru. Zdravíme známé tváře a v tom se z hloučku oddělí dvě postavy a míří k nám. „Čau, tohle je Luky, něco ho trápí,“ sděluje nám Pepa, s kterým se nějakou dobu už známe. Luky mlčí a kouká do země.

Poděkujeme Pepovi a obrátíme se na Lukáše: „Ahoj, můžeme ti nějak pomoc? Jestli teď nechceš nic říkat, vůbec to nevadí, můžeme se potkat jinde.“ Luky už zvedá zrak, nervózně těká od jednoho k druhému. „My jsme sociální pracovníci z ROUTY,“ pokračujeme vysvětlováním, kdo jsme a co je naší prací, „pracujeme v nízkoprahovém klubu PLEJS a umíme pomoct s téměř jakýmkoli problémem. Můžeme se domluvit, že se setkáme každý týden u nás v klubu, nebo se můžeme potkávat i někde ve městě. Nic nemusíš platit, naše služba je zdarma. Nepotřebujeme ani znát tvoje jméno a kde bydlíš. Nám stačí přezdívka a to, že chceš něco řešit. Hele, kdybys čemukoli nerozuměl, vždycky se můžeš zeptat. Také můžeš kdykoliv říct, že už pokračovat nechceš. Je ti to jasné?“ Luky pokyvuje hlavou a konečně promluví: „Takže nebudete volat rodičům?“ „Pokud si to nebudeš přát, nikomu o tom, co spolu budeme řešit, neřekneme. My jsme vázání mlčenlivostí. To znamená, že všechno zůstane mezi námi.“

„Dobře, tak já jsem Lukáš, říkejte mi Luky. Trápí mě škola. Nebaví mě to, mám blbý známky, doma mi za to nadávají. Ve škole taky. Já už fakt nevím, co mám dělat,“ vysype najednou ze sebe. „Oka, takže bys chtěl, aby ti přestali doma i ve škole nadávat. Dobře, to myslím, že bychom mohli vyřešit. Chtělo by to ale pořádně probrat. Myslíš, že bys mohl přijít k nám třeba zítra po škole?“ snažíme se vymyslet nejlepší postup. Luky chvíli přemýšlí a pak řekne: „No zítra mám trénink, ale mohl bych přijít po něm.“ To už k nám míří i ostatní. „Dobře, tak zítra odpoledne tě budeme čekat. Kdyby ti do toho něco vlezlo, víš, kam nám můžeš napsat. Tak se měj,“ loučíme se.

Než odejdeme, dáme Lukymu a ostatním naše letáky. Přitom znovu vysvětlujeme, kdo jsme, co můžeme nabídnout, jak nás mohou kontaktovat a případně, kde nás najdou. Několik z nich si chce ještě povídat, tak si sedáme na blízkou lavičku. Řešíme běžné věci, povídáme o tom, co dělali, co je zajímá, co by chtěli dělat apod. Po hodině se s nimi rozloučíme a přesouváme se do klubu.

Jana Krejčí, pracovnice PLEJS